Jak přežít státnice z psychologie?
Ahoj,
asi jak už tu bylo několikrát – čekají mě státnice na psychologii, tj. halda učiva, kde všechno souvisí se vším, má pevné teorie a principy a mám tak 500 stran čistých lejster bez omáčky.
Měla jsem na dlouho přerušené, a proto se k tomu teď vracím a začínám prakticky od nuly. Řekněme, že jsem si na přípravu dala tak tři měsíce, v rámci toho jsem teda ještě dodělávala diplomku a pak dost onemocněla, a proto učení čisté spíš jen měsíc. No, ale neskutečně nestíhám. Prošla jsem doteď zatím jen tak 30 % všeho (většinu si vůbec nepamatuju, i když jsem se to ale učila dost poctivě 😞), státnice za dva týdny a jsem z toho psychicky totálně na prášky. V práci jsem si vzala dovolenou, co to šlo, ale jsem si jistá, že to bude jen jeden obrovský trapas a bylo to k ničemu. Jako sociofobik na ústní zkoušce zmrznu, rozbrečím se, zhroutím se a nic ze mě nevypadne. Děsí mě jak obhajoba práce, tak samotný státnice. Dá se říct, že každý den se jen učím a brečím, nedokážu spát ani jíst, jen bych zvracela.
Celý studium pro mě bylo hrozně náročný, při fulltime práci jsem padala na hubu, a těšila jsem se, že jsem to konečně doklepala ke státnicím a bude zdárný konec, a teď se mi to zdá jakoby někdo od novorozeně chtěl, aby uběhlo maraton. Mám z úzkostí sto chutí tam nejít, ale vím, že to by těch 5 let bylo úplně k ničemu, nehledě na ty peníze, co jsem v tom utopila.
Určitě tu jsou tací, kteří mají zkušenost, jsou marní co se učení týká, neumí věci okecat a stejně se to nějak podařilo udělat?