Otázka na majitele kocourů
TLDR dole.
Ahoj,
nevím jestli mi tu někdo bude úplně schopen poradit ale situace je taková, že jsme si před týdnem adoptovali kocourka z útulku. V inzerátu bylo, že je mu 4,5 měsíce, do smlouvy nám dali, že 5-6 měsíců (dejme tomu, že teda těch 5m). Doma už máme jednu kočičku, je jí rok, je to opravdu dáma, čistotná, soběstačná, nikdy nám doma nic neprovedla, nepočůrala, neobtěžovala nám nijak život.
No a tady tkví ten problém, na kocourka si zvyká těžko, i po týdnu, když je moc blízko, tak na něj syčí. Kocourek nám včera začal značkovat, pelechy, tunely, do ložnice raději zavíráme pokud tam zrovna nejsme. Za dva dny stihl počůrat 3 místa a to tenhle post
píšu ráno.
Stres z nového prostředí to samozřejmě být může, ale kocourek je jinak strašně nebojácný, všude vleze, všechno ho zajímá, ze syčení kočky si nic nedělá, z nás teda taky moc ne. Viděla bych to spíš na čisté značkování teritoria.
Otázka teda zní, co s tím, nějaké rady, zkušenosti. Kastrace takto “brzy” je v pohodě? Nebo je ještě moc mladý a bude to dělat i po kastraci. Jak třeba ovlivnit, abych mohla zase vytáhnout pelechy, nebát se o gauč, nějaký sprej?
A možná podotázka pro odvážné… jak jste to psychicky zvládli? Máme ho fakt krátce ale nedokážu si k němu najít cestu, s kočkou jsem navázala pouto hned a za nic bych ji nevyměnila, ale u kocoura jsem po dnešním druhým vytíráním počůrané podlahy přemýšlela, že ho vrátíme dokud je kotě a má velkou šanci na druhou adopci. (To ze mě samozřejmě mluví ta frustrace, určitě bych to obrečela a litovala toho, že jsem mu nedala šanci.)
TL;DR před týdnem jsme si pořídili ke kočce (1rok) kocourka (5měsíců), kamarádi zatím nejsou, on začal včera značkovat, co s tím? Názory na takto brzkou kastraci? A jak zvládat psychicky dvakrát denně muset prát věci a vytírat moč.