r/czech

Touto otázkou cílím hlavně na lidi kolem věku 28-32 let, kterých se týká hledání prvního bydlení ke koupi.

Moje sociální bublina se skládá v tomto věku hlavně z dědiců, kteří nerozumí reálnému životu a nebo z lidí, kteří absolutně vzdali nějakou představu o vlastním bydlení. Není divu, že právě ta první skupina má děti a podstatně snažší život.

Znám i střelce, který si našetřil do svých třiceti let 800k a teď za všechno koupil auto. Nájem ho prý vyjde podstatně levnější, než hypotéka.

Kolik se vám podařilo naakumulovat majetku a co s ním budete chtít dělat?

Jak říká titul, moje máma si myslí, že wifi je radioaktivní. To samé s mikrovlnkama a opalovacím krémem ale to se dá vydržet :D

Co se ale nedá vydržet, jsou její denní argumenty o wifi. Já mám potom problém odeslat věci do školy protože nemám připojení.

Wifi prostě v žádném světě radioaktivní není a nikdy nebude. Wifi je non ionizované záření, které je pro člověka neškodné.

Ona u toho pracuje od rána do večera (hned vedle toho), ale když přijde večer/podvečer tak to prý “pouští radioaktivitu a způsobuje rakovinu”. Ona spí hlavou blíž k sousedům kde samozřejmě wiif mají (a často teda slabě chytám jejich :D) ale to naše je prý způsobuje rakovinu.

Snažila jsem se jí vysvětlit tolikrát proč a jak to není karcinogenní. Ale někdy jsem fakt strašně moc frustrovaná. Je nějaký způsob, jak jí to vysvětlit? Maté někdo taky takového rodiče?

Jaký byl váš důvod? Mám iPhone asi tři roky a upřímně přemýšlím ze můj příští telefon bude samsung nebo pixel.

IPhone neni vůbec špatný telefon. Jen jsem cekal ze bude podobný androidu co jsem dřív měl.

Přesouvání souboru z telefonu do PC je složitější než u konkurence.
Klávesnice mohla být lepší.
Stahování mimo App Storu lze u iPhone ale opět je to další složitější krok.

Je to pár dní co se mi někdo snažil vloupat do domu. A popravdě nevím, jak dál mám postupovat.

Ve 3:50 ráno, zrovna tu noc jsem byla doma sama. Slyšela jsem velmi hlasité dobývání na dveře, pokus o otevírání a všechno všude padalo. Jelikož bydlím ve starém domě, znělo to jako že se ten člověk dobyl dovnitř. Volala jsem 158. Než mi to ale zvedli, tak jsem rozsvítila, šla dolů (pokoj mám v prvním patře) s tyčí k hlavnímu vchodu který jsem odemkla a nikdo tam už nebyl.

Po rozhovoru se 158 policie nepřijela. Říkali mi, že pokud ten člověk není uvnitř a nepoškodil okno/dveře, tak není co řešit…🤷🏻‍♀️ Navíc jsem to telefonu brečela tak si asi říkali, že jsem blázen🤦🏻‍♀️ Můj hlas prý zní na 10 let :/ Nechtěli po mě žádné info (jméno, věk, atd), nebo tak. Nahodili, jestli chci poslat hlídku, ale řekli mi že to není nutné tak jsem se bála říct, že jo. Předpokládam, že mají tisíckrát horší případy. Řekla jsem, že sama nevím a oni řekli, že mi teda policii neposlou.

Celý dům jsem projela s tou tyčí tedy sama a nikdo nikde nebyl. Ráno jsem našla na dveřích hlavního vchodu asi 8 otisků prstů+ruky. Ale jestli to náhodou nebyly moje, to fakt nevím.

Pořád mám takový nejistý pocit a vrtá mi hlavou kdo to byl a proč to udělal... Žádný kamarády moje toto nedělají (a i jsem si to ověřila :D).

Měla jsem trvat na tom, aby mi 158 poslala hlídku? Mám to nějak víc řešit? Stalo se vám něco takového někdy? Máte doma kamerový systém?

Hrajete hry, který neznáte - jsou pro vás nový ?
Užíváte si to?
Je mi 28, řekl bych, že aktivně hraju na PC od nějakých 13 let.
Mám docela mentálně náročnou práci a můj focus je večer už na bodu mrazu, nechci se učit nový mechaniky, nechci zkoumat, jak co funguje, řešit nějaký talenty, furt se rozhodovat, pamatovat si nějaký příběh, kde jsem skončil, atd.
Ve většině případů stejně vždycky zaparkuju u WoWka, který znám. Utopím tam stovky hodin každou sezonu.
Jiný hry mě nedokážou udržet - Witcher, KCD, atd. ačkoliv to jsou prostě obecně fakt dobrý hry, pro mě to jsou prostě naprosto nudný tituly, který mě nedokážou udržet. Spoustu naprosto nezáživnejch dialogů, který mě nutí tu hru vypnout a odinstalovat.
Přitom bych hrozně chtěl sednout si k nějaké singleplayerovce nebo overall nové hře, kterou jsem nikdy nehrál a užít si to.
Podobný počin se mi povedl akorát ve dvou případech za posledních 5 let - Ghosts of Tsusima a Ghosts of Yotei.
Chápu, že tam je nějaká kombinace vlivu moji práce (spíš se asi bude chtít po praci přemýšlet bouchačovi z továrny než člověku, co celý den multitaskuje), naprosto zdevastovaného soustředění a proste to, že muj mozek mě vzdycky donutí hrát něco, co už znám.
Máte to někdo stejně? V případě, že jo - jaka hra vás fakt chytla? Případně, jak se vám podařilo “užívat si” hry, které neznáte a jsou pro vás nové ?

Čau.

TLDR před dvěma lety jsem se kvůli lásce přestěhoval na vesnici. Krásný dům, krásný život, milujeme se a vše klape. Ale život na vesnici mě strašně nebaví. Většinou normálně žiju, ale čas od čau mě chytne strašná depka, jak o hovně život mimo město je a prostě že nežiju ten krátký život na tomhle světě pořádně a tak, jak bych chtěl.

Nechávám si to pro sebe, protože tohle nejde sdílet, aniž by si to druhá polovička brala osobně.

Máte to někdo podobně? Jak tohle vůbec řešit?

Ahoj, už jsem tady jednou před 3 měsíci psala a děkuji všem, kteří se podíleli na mém výzkumu. Stále hledám respondenty pro můj dotazník, který slouží ke zpracování diplomové práce. ❤️

Chápu, že dotazníky nejsou nijak atraktivní, ale myslím si, že mé téma je pro společnost přínosné. Děkuji za Váš čas a případné vyplnění. O výsledky se ráda podělím. Pokud nespadáte pod cílovou skupinu, můžete dotazník sdílet. Odkaz zanechám v komentáři.

O co se jedná?
Jedná se o mapování mužských postojů k reprodukci na území ČR; tzn. hledám jak bezdětné, tak i muže s dětmi, aby mi pomohli pochopit jejich (de)motivaci mít rodinu. Současný výzkum se výhradně zabývá ženami a já se snažím zaplnit tuto mezeru. 😄

Koho hledám?
Hledám mužské respondenty ve věku od 30 let, vrchní hranici nemám stanovenou. Ideálně mimo Prahu, Moravskoslezský kraj a Jihomoravský kraj, kde už jsem kapacitu naplnila.

Kolik času to zabere?
Dle výsledků dotazníků vyplnění zabere zhruba 7 minut. Dotazník je anonymní a slouží pouze k mé diplomové práci.

Přeji všem krásný den. 🚀
Veronika

Ahoj, potřebuji znát váš názor. Včera nám přišel domu kocour a babičce se hned nezdál, mamince ležel na klíně a poslintal ji legíny, tak si to šla umyt vodou a poté jak to uschlo, tak si všimla že to je krev. Šli ho hned hledat v okolí a ležel na zahradě pod stromem, vzali ho a najednou si všimly, že má nad pravou zadní nohou krev, podívali se blíže na kůži a měl tam díru po diabolce, tak s nim hned jely na veterinární kliniku, tam mu ránu vyčistily a kulku nevytáhly, ze to nebude vadit prý. Kocour byl v sobotu na neděli večer doma a druhý den v neděli mu to začalo krvácet, tak s ním jely zase ale na domluvený uz termín na operaci( kulku mu nakonec vytáhly). Kocourek byl dnes o půlnoci operován a pan doktor volal mamince, že má prostřeleny střeva, sliznici atd. A jestli chceme ho operovat, maminka se rozhodla ze ho už nebude trápit (před 3 měsíci přišel ještě k tomu o ocas), bylo mu 8 let.

Otázka je že nevíme kdo to mohl udělat, u nás v oblasti se střílením po kočkách už byl problém, ale tentokrát dotyčný co střílí kocky, byl na dovolené. Podali jsme trestné oznámení na anonymního viníka, na policii, která to dala na kriminálku. Muj názor je že udělají vyšetření v oblasti a potom to zametou pod koberec.

Jaký na to máte názor, či stala se vám podobna situace?

Ahoj všem, zajímal by mě váš pohled na jednu věc ohledně naší mentality. Proč má spousta lidí u nás problém pochopit, že ne každý miluje tanec a zpěv?

Na rodinných oslavách nebo firemních akcích v ČR se pravidelně setkávám s nátlakem, že pokud nejdu na parket, „kazím zábavu“. Odpověď „nebaví mě to“ lidé často neberou. Proč máme v Česku tendenci brát introverzi nebo nechuť k tanci jako chybu a hned člověka soudit, že se neumí bavit? Máte zkušenosti ze zahraničí, jestli jsou tam lidé v tomhle ohledu tolerantnější?