Post Covidové vztahy - nulová sebeúcta
Upřímně by mě nikdy nenapadlo, že vyplodím takto incelovský příspěvek, ale tenhle otřesný trend našich „roaring 20s“ už nejde dál přehlížet. Čerstvě po Covidu v roce 2022 jsem se rozešel s přítelkyní po čtyřletém vztahu. Téměř nikdy jsme se nehádali a ve vztahu jsme vůči sobě byli docela otevření. Rozešel jsem se s ní, protože si v karanténě docela dost zvykla na takovou tu válendu, kdy se nikam nemusí chodit a nic dělat a taky začala dost tloustnout, což mě jakožto aktivnímu člověku, který rád sportuje a chodí ven na různé akce moc nevyhovovalo. Už co to šlo, jsem se začal znovu věnovat Judu a začal jsem k tomu dělat i MMA, zatímco ona původně dost sportovně založená chtěla jen sedět doma a koukat na Netflix. Ani náš rozchod nebyl nijak emočně vyostřený, zkrátka jsme si řekli to svoje a zůstali jsme přátelé.
Ocitnul jsem se tedy znovu single, ale nijak extra jsem to neřešil. Nemám úplně problém navázat kontakt s novými lidmi, tak jsem si říkal, že až se zase objeví někdo zajímavý, s kým si sednu, tak do toho znovu půjdu. To jsem ale nečekal, jak se celý ten landscape randění a sociálního života změní absolutně k nepoznání. V roce 2023 jsem poznával spoustu různých slečen ať už přes kamarády, přes seznamky a různé akce a nebudu lhát, během roku a něco mě to totálně psychicky vyždímalo.
Potkával jsem buď takové chodící IG profily, které se opravdu neuměly bavit o ničem jiném než o tom, co sdílí na sockách (práce v korporátu, cestování, sem tam možná i fitko) a jakmile jsem zkusil nahodit jiné třeba i trochu hlubší téma, tak na mě čuměly jak Bulhar do mlátičky. Druhý typ, co jsem potkával byly party girls, které jen furt dokola vyprávěly drby o svých kamarádech, které jsem ani neznal a snažily se působit totálně free a slutty, což mě taky absolutně odpuzovalo.
Tohle mě tenkrát tak brutálně vyčerpalo, že jsem se na randění vybodnul a užíval jsem si svůj klid. No, minulý rok mě napadlo, že bych to for fun mohl znova nakopnout a „fun“ bylo to poslední, co jsem z toho měl. Nejdřív jsem poznal přes kamarádku jednu slečnu, která na každé schůzce mluvila o svém bývalém, že to byl zarytý fitnesák a totální kokot, který jí podváděl. Takhle jsem to poslouchal asi měsíc, pak už se (vlastně díkybohu) neozvala. Po asi měsíci jsem viděl na story, že je s tím bývalým znovu, OK dalo se to čekat.
Druhou holčinu jsem potkal na jedné letní akci. Pokec s ní byl docela fajn a ve spoustě věcech (hlavně v humoru) jsme si fakt rozuměli. No, ta největší sranda se dostavila asi o měsíc později, kdy jsme před jejím bytem potkali jejího bývalého, na kterého mě upozornila těsně předtím, než se na nás rozeběhl. Musel jsem ho zpacifikovat, a pak jí odvést o pár bloků dál, kde se teprve rozpovídala o tom, jak jí mlátil a po rozchodu, kdy musela defacto utéct z jeho bytu a nechat tam svoje věci, jí ještě furt po nějakém půl roce stalkuje. A co na tom bylo úplně nejzábavnější bylo, když řekla, že stejně s někým takovým skončí znovu. Netřeba říct, že se už po téhle schůzce neozvala.
Třetí jsem poznal na Tinderu. Typka byla zábavná, možná trochu moc free, ale co. Z té zas pro změnu vypadlo, že každý její poslední bývalý byl po uši v exekucích, a že ho tři roky živila. Tohle jsem se dozvěděl během naší společné noci už na druhé schůzce, a ještě jsem pak viděl, jak si přímo v posteli píše s dalšími lidmi na Tinderu, tak jsem byl rád, že používám kondom a té už jsem se sám radši ani neozval.
Poslední slečnu jsem poznal přes kamaráda, který dělá různé hlavně sportovní akce na své bývalé vysoké. Byla to mladá studentka (22 let, mně je 29), docela nerd, hodně četla, mluvila zásadně spisovně, a i přesto, že byla docela shy, se s ní hezky povídalo. Scházeli jsme se asi měsíc a půl a jednou, když jsme byli u mě, mi řekla, že mě má opravdu neuvěřitelně ráda, že nechápe, že nikdy předtím nenarazila na někoho, jako jsem já a začala vyprávět, jak „budeme jen spolu“, že by se mnou ráda někam vyrazila na dovolenou a tak. Ve zkratce: Řekl jsem jí, že je mi lidsky příjemná, a že si takovou budoucnost s ní rozhodně dokážu představit. V ten moment ale otočila o 180, že to ne, že teď nechce nic vážného a jak to jako vím, že chci trávit čas zrovna s ní. Na což jsem se zeptal, jak to může teda vědět ona, když mi to zrovna řekla a ona na to, že to vlastně neví, a že se unáhlila. Pak už se jak jinak než neozvala. A korunou toho všeho bylo, že asi o měsíc později začala chodit s týpkem od ní z kolejí, který je věčný student a jehož jedinou aktivitou je vykalit se každý den na nějaké party. Už jsem se od toho kamaráda, co nás seznámil, dozvěděl i to, že jí už stihl párkrát podvést…
Chápu, že mi asi teď spousta z vás řekne, že tohle není reprezentativní vzorek, a že asi přitahuju zvláštní holky, ale opravdu si nepamatuju, že by tohle bývalo normální. Měl jsem za svůj život dva dlouhodobé vztahy a ani jedna z mých bývalých, ani slečen, se kterýma jsem casually randil mezitím, taková nebyla. Ani moje kamarádky, takové nejsou, ale ty už jsou všechny zadané 8+ let a povětšinou vdané. Dřív jsem takové masochistky znal jen z doslechu. Kde se jich teda za poslední roky tolik vyrojilo? To si jako lidi tak brutálně usmažili mozek sociálníma sítěma, že se svými vztahovými preferencemi vrátili do pravěku? Nebo si všichni normální lidi za Covidu zvykli nechodit ven a já jsem tu napospas jen s ultimátně rozbitými existencemi?
A mám-li být upřímný, pročítat ty různé diskuse online a thready tady taky moc nepomáhá. Všude vidím, že spousta slečen začala chodit s totálním výmazem a pak se diví, že se k nim choval na ho***. Chlapi zas naopak nadávají, že každá ženská chce bohatého, vysokého, hezkého a já nevímco chlapa, ale každý týpek, jehož počet mozkových buněk je záporné číslo a největší skill v životě je umět si vyrobit bonga z plechovky, má v dnešní době přítelkyni a dalších deset holek, se kterýma jí podvádí… Opravdu jsme klesli tak nízko?