Vaše malé příhody z běžného života
Třeba já. Bývám navyklý chodit večer do takové roklinky za naším penzionem. Někdo tam vyhodil starý gauč na který si lehnu,dám si brčko a dvě pivka. Svět se mi pak zdá takový lepší a veselejší. Na kopci se pasou kravičky a telátka a je to takové celé malebné. Pak se domotám domů a na dvoře je hluk, plno lidí. Hosté grilujou a maji sud s pivem a taky víno. Ráno zas budu uklízet bordel, snad nebude někde nablito. Ve světnici kouká táta na TV, je dost nahlas aby přeřvala ten rámus venku. “Kde je naše paní a velitelka?” Ptám se “Dole v prádelně, pere tam se Strašidlem!”(Strašidlo je naše zaměstnankyně, nosí tak zvláštně rozcuchané vlasy aby jí nebylo vidět do obličeje, je stydlivá a má čtyři malé děti) “Tak jí neříkej ,má snad jméno, ne?” “Nemá!” Nechci se hádat a tak si načnu pivo a koukám s tátou na bednu dokud nepřijde můj poklad nejdražší, životní láska má, třpytivý poklad z vyšších sfér, věrná to družka v časech zlých i dobrých, Afrodita tak půvabná a lahodná. Akorát je zcela ojediněle naštvaná. “No ty zase vypadáš, můžeš mi říct cos dělal s těma trenkama? Já se úplně styděla když to Věrka vytahovala z pračky!” “Nic jsem s nima nedělal” “Prosimtě nelži! Všechny maji gumy celý vytahaný a maji díry v rozkroku!” Důkazem je mi výhružně máváno před obličejem. “To von dělá! Dělal to už jako dítě!!” Popichuje táta “Dobře!, nějak jsem trochu přibral a jsou mi těsný, škrtilo to tak jsem do nich strčil nohu a rukama je natahoval a trochu to prasklo a pak už se to dalo nosit”