u/Former-Heart9249

Bavili jsme se nedávno v partě, že generace našich rodičů a prarodičů (jsem mileniál) si neumí a neuměli říkat "mám tě rád". Hlavně v rovině rodič - dítě, sourozenci apod. Třeba u otců a synů to bylo tabu úplně. Je pravda, že když jsem byla malá, nikdo to v rodině nikomu neříkal. Až teď, co jsem dospělá, tak si dokážeme s rodiči říct, že se máme rádi. Na druhou stranu mám dceru na prvním stupni a s tou si to říkáme každej den. Stejně tak s kamarády si to řeknem, bez ohledu na pohlaví. Kamarádi to svým dětem říkají taky, jejich rodiče / prarodiče / sourozenci jim to ale většinou nikdy neřekli. Jak to máte vy? Říkalo se to u vás doma a říkáte to vy někomu?

Během dnešní patnáctiminutové cesty autem ze školy jsem potkala hned 3 exempláře zralý na proplesknutí.

1. Stojím na červené a odbočuju vlevo. Blikne mi zelená, čekám až projede protisměr. Mezitím chodci vlevo už dostávají červenou. Protisměr pryč, moje zelená pořád svítí, chodci vlevo červená. Rozjedu se tam a přesně v ten moment mi to před ksichtem přes ten přechod na plnou červenou střihne borec na kole a vzadu má sedačku s malým děckem. Ani kvůli tomu děcku mu to nebylo blbý.

2. Jedu po okruhu, dva pruhy, z kopce, docela to sviští. Najednou zleva z jednosměrky vylítne borec na kole a střihne to kolmo přes oba pruhy do boční ulice. A ještě na mě mávl, jakože jsem ho pustila (zadupla jsem to na místě). Já tě nepouštěla, jenom nechci kvůli tobě bručet v base, ty k*eténe!

3. Přijedu před barák, parkovací místa jsou vpravo podélně za modrou čárou. Vidím volný asi tři místa za sebou, takže se rozhodnu tam najet čumákem a nezdržovat auta za mnou s couváním. Zpomalím, blikám doprava a pomalu začnu najíždět na parkovací místa. V ten moment se cyklista za mnou rozhodne mě předjet ZPRAVA a střihne mi to přesně přes ty místa.

Tak já nevim, sedím v plechové krabici, zatímco vy sedíte na ohnuté trubce a gumovejch kolečkách, dva ze tří ještě bez přilby. To fakt nemáte pud sebezáchovy a jakýkoliv dopravní pravidla jsou vám u p*dele?

We have 4 kids together (one mine, three his). They are amazing and I love them, but I am fighting so hard with food routine of his two youngest girls. Girls are 9 and 7. The older one changes her preferences every weekend - one weekend no meat, next weeked no tomato sauce, next weekend no cheese (but next time she will eat some of these). The younger one eats only dry pasta, dry rice and dry pastry. So I plan what to cook for every weekend when they are with us, but it's getting harder and harder. Sometimes I am cooking whole weekend and they don't eat a s*it. Today it was the last straw. We went on some trip and we were in the market in the morning - each kid was asked to plan their food for the whole day. I ended up with frying fu*in' croquettes on a gas travel cooker, because it was the only food which they wanted to eat today. Things gone wild, kids were running around and the cooker with hot oil fell on my leg. I have burned feet and they didn't ate anything again. I hate this so much, but I don't know how to handle this. I don't want to do this anymore, it's never ending story. Their father (my BF) is very caring and great guy and great father, but he doesn't cook (he does a lot of work with his hands).