u/LongjumpingView4668

​

Nemám slov.

To si takhle zastřihávám bonsaj a slyším křik. Asi se někdo hádá. Jenže záhy křik chlapa střídá hororovej jekot ženský, co prosí o pomoc. Televize?

Z okna vidím děcka, co piští a je dost těžký identifikovat z kterýho okna jaký bytovky to jde. Vlastně je dost těžký určit, zda to není někde u nás, nahoře nebo dole, v bytovce kde jsem.

Následujou tři čtyři tupý rány a ženská vydává zvířecí zvuk a vše utichne.

Stojím tam a dobrej pocit z koruny bonsaje je v prdeli.

V okně protilehlý bytovky vykukuje jedna, druhá, třetí hlava sousedů. Koukaj. Někdo dokonce z okna pokuřuje. To ticho, co následovalo po těch ranách bylo docela depresivní..

Hned se mi vrací moje vzpomínky z dětství, to co řeším na terapiich ještě 15 let po tom. Je to moje nejhorší a stále nejživější vzpomínka.

Můj děda měl kulatiny. Šli jsme s tátou a mámou na jeho oslavu. Rodiče oba holdovali alkoholu denně. V případě otce nejen tomu. Vrátili jsme se s mámou domů a táta pokračoval v alkoholový krasojízdě v nejbližší hospodě, kam většinou chodil i krmit bedny.

Už sem zabírala, když se rozrazily dveře a můj evidentně posilněný otec narážel do zdi z jedný i druhý strany. Doplazil se k matce a začalo to. Z pokoje jsem byla svědkem těch samejch ran.. Po dost tvrdých úderech do zdi, co se rozezvučily až v mým pokoji, též nastalo ticho mý naříkající matky. Tehdy hloupá malá holka vyskočila z postele a šla se bezelstně podívat do obývacího pokoje, kde moji rodiče byli. Dveře byly nastevřené. Protáhla jsem svoji hlavu a viděla mámu klečet. Už z profilu bylo vidět, že podoba moji mámy je minulost. Přes obrovské otoky očí bych nepoznala, že je to ona.

Můj otec mi zaznamenal téměř okamžitě. U nás se pilo a promazat panty dveří byl nadlidskej úkol pro chlapa jako byl můj otec. Takže když jsem protáhla hlavu, zavrzaly dveře a bylo to jako kdybych zazvonila na pomyslnej zvonek obýváku. Táta se začal smát, jak kdybys mu řekl ten nejlepší vtip na světě. Posadil se na koženej gauč, držel svůj lovecký nůž a naprosto v klidu mi oznámil, že mámě odřízne hlavu. Prej se podíváme, jestli v ní něco má.

Jsem ta generace, co neměla telefon jako dítě. Můžeš volat leda z pevný linky ( která je za otcem) a nebo utéct dveřmi. Ale bylo zamčeno a klíče bůhví kde.

Vyskočila jsem z přízemí okna a běžela o dvě bytovky dál za otcem mé kamarádky pro pomoc. V pyžamu, naboso.

Moje matka přesto potom všem, jako vždy co si sebe uvědomuji, měla tendenci mi vysvětlovat, že jsem chyba. Jsem překážka, proč nedostudovala. Navíc jsem dcera. Z dcery nikdo radost nemá. Dnes už vím, že svým gestem jsem zachránila život ženy, co mi porodila a pár let na to se mi vzdala ve prospěch ústavní výchovy.. Měla pocit, že jsem jiná. Že nemluvím. Postižené děcko.. I to si bohužel pamatuji, jak o mě mluvila s lékaři.

Otce jsem po tomhle neodřízla. Věděla jsem ve 12, že udělal něco, co nemá - chybu. Tehdy jsem měla v tý svý dětský hlavince, že vše se dá spravit a každý si zaslouží druhou šanci. Navštěvovala jsem ho. S mámou jsme žili u oslavence - dědy. A za tátou jsem chodila natajno, aspoň na krátký návštěvy. Slibovala jsem si, že se sebere, přestane pít a že bude vše ok. Naivní děcko.

Pamatuju si, jak jsem přišla na Vánoce k tátovi a všude byly lahve od alkoholu. Byt byl smetiště a já cítila, že vánoce si zaslouží každý! Vyzdobila jsem tátovi v tom nepořádku svátečně stůl, umělý stromek a leč bez zkušeností upekla to nejtvrdší linecký na světě. Máma mi nesháněla..A to jsem se měla vrátit ze školy už dávno před tím, než jsem přišla nakonec od táty.

Časem ji to došlo, kam chodím. Začaly první hádky, její první rány. Je zvláštní, že tehdy jsem ani nebrečela. Nepřišlo mi to smutný, nefer. Ani, že mi vyhrožuje, že mě dá do děcáku. Prostě jsem nějak žila s pocitem, že tohle je přirozený. Moje návštěvy otce byly hodnoceny matkou jako zrada vůči ní. Agresivita vůči mě nabírala intenzity. Proštípávala mi kůži na rukou, zbila mi vařečkou, když jsem od otce večer přišla, až ji o mě zlomila. Ve 13 mi oholila hlavu, protože mám vlnitý vlasy a jdou špatně rozčesávat. Pamatuju si, jak jsem přišla mezi spolužáky a ty se mi smáli prp novej účes.

Otec se upil. Matka mi nenávidí z celýho srdce.Nikdy se to nezměnilo, ač jsem si to jako špunt přála. Pamatuji si, jak jsem jí psala dopisy, zda by mi nemohla odpustit a mít mi ráda. Včera se vše znova ve mě otevřelo, vše co jsem nějak úspěšně po letech vytěsnila.

Policie přijela enormě rychle a v počtu snad deseti lidí. Zkontrolovali si z bytu ode mě okno, odkud už křik ustal, ale ja dostala od souseda potvrzení, že to fakt jde od nich z bytovky. Mluvili jsme spolu mezi okny.

Paní odvezli záchrankou. Vše jsem sledovala z okna.

Mám za sebou tři hodiny spánku a jsem ko. Mám volno. Dneska prospím nejspíš celý den.

Setkali jste se někdy s něčím podobným ve svém životě? Co vám pomohlo vytěsnit obrazy z násilí, co se vrací. Má to na vás nějaký vliv? Já bych třeba nemohla ani na žádný fotbalový zápas. Jakmile slyším křičet chlapa, klepou se mi nohy, že nejsem schopná ani stát. Obecně mi vadí křik, rány a lovecký nože. Nedávno tu byl post, jaký nože u sebe nosíte a pro mě to byla fakt sodoma gomora vidět tolik fotek nožů. Jaká osobnost bych byla, kdyby jsem měla normální dětství? Určitě bych neměla težký deprese. Někdy se tou myšlenkou zahltím.

TL;DR : byla jsem včera svědkem domácího násilí u sousedů a vrátila se díky tomu do minulosti svýho dětství, k nejhorším vzpomínkám a to i na situaci, kdy se táta rozhodl zabít moji mámu.

Edit : odstavce

Držme minutu ticha za tu paní, co nerada chodí na gyndu a Turek rozmetal její cytologický stěr z čípku, který se MOŽNÁ převážel v ,,měla menší auto, haha", držme minutu ticha za borce, co dnes hodinu čekal v čekárně, než mu sestra vzala krev. No a hlavně nezapomínejme na pietu pro zdravotníky, kteří se budou muset vypořádat se situací, kdy stačí jeden samozvaný prezident všech motobrmobilů k takovéhle lapálii.

Nejhorší JE srážka s debilem.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/filip-turek-nehoda-sanitka-praha-i-p-pavlova\_2607131312\_ako?utm\_campaign=aifunkce&utm\_medium=seznam\_distribuce&utm\_source=www.seznam.cz

Odeslo mi auto a nechalo me trcet u pole vedle pole. Klimatizace pochopotelne nein. V aute tak 60 stupnu, na poli 50. Nejblizsi mesto 7 km. Vesnice ode me 1 km s coopem,kde zaviraji v 16:00 Venku kolik? 40?

Nejvtipnejsi je, ze nikde zadnej stin, posranej strom. Proc vse kacime kurva?!

Ja opet vybavena jako spravny skaut v minisatickach a podpadcich o 15 cm.Zavolam pomoc, sahnu po telefonu a jeho zadni cast ohorela snad na baterku. Poslednich 330ml vody v aute - z mineralky caj.

V tehle situaci clovek premysli, kde ma autolano. A zjisti, ze ho nema...

Karma me dnes vymrdala na sucho do prdele. Buh existuje. Ten telefon shorel, kdyz jsem k nebi poslala dva fakace.

Uz nikdy nechci ze strednich cech, z Prahy. Budu hodna a sekat dobrotu dokonce zivota.

Myslim ze mam upal ci uzeh, je mi na bliti, boli mi hlava a hlavne, zahadne jsem se prestala po osmi hodinach v tyhle srackosituaci potit. Do te doby me nikdo nepohresoval. Jj asi jsem spatnej clovek XD

Seděla jsem v zaparkovaném autě. Nebyla jsem sama. Z ničeho nic přišla rána jak z děla. Koukla jsem se do zpětného zrcátka a viděla, jak někdo naboural svým autem do jiného zaparkovaného vozu. Stane se. Naivně jsem si řekla, že viník má luxusní auto a jistě i tedy nějaký morální kredit. Ba ne. To je asi ještě větší luxus.

Jo, jsem naivní. Nehnul ani prstem a i přes to, že tam byl další svědek na chodníku, tak z místa okamžitě ujel...

Ráda bych podotkla, že mám svých zdravotních a obecně jiných starostí dost. Ale přesto jsem, když viník odjížděl ( kolem mě), zaznamenala jeho SPZ a kontaktovala policii.

Už to nikdy neudělám...

Policie dostala informace JAK, CO, KDE, KDY, SPZ obou aut, popis situace. Nevěděla jsem jak to řešit, takže jsem nejdřív volala na měšťáky. Ti mi řekli, že ne, že je to ujetí od nehody, ať zkontaktuju státní.

Operační přijal moje hlášení. Byl příjemnej, pohoda. Děkuje a až bude hlídka, prověří to. Já i svědek jsme majiteli poškozeného auta nechali ještě papír za stěračem, s kontakty na sebe - jako svědci.

Po dvou hodinách mi volá nějaké cizí mobilní číslo. Paní od policie příjemná jak herpetická infekce.

,,A co se Vám jako stalo s autem?" Říkám, že nic. Že jsem svědek nehody, kdy se někomu stalo to, že má sejmutý levý zadní bok u svého zaparkovaného vozu. Že jsem viděla pachatele odjet z místa.

,, No ale to neřešte, beztak je to nějakej vrak"

Pokud je 20 let staré zaparkované auto, které někdo jistě stále používá, protože je uklizené, bez vad, dokonce s platným parkovacím lístkem vrak, tak hodně štěstí až se to stane třeba vám. Ta ochota mě zase přesvědčila, že v tomhle státě je absultně zbytečné cokoliv řešit. Prostě nehasit, co vás nepálí. Neotravovat panebože policii.

Osobně mě sere, že máš jasný případ naservírovaný od dvou cizích lidí - svědků. A protože argumentuješ jako policista starým dobrým ,,je nás málo, máme toho hodně" někomu projde ujetí od nehody.

Jsem asi debilek, ale ráda bych věděla, zda se na to tedy úplně vysrali a nebo aspoň někdo zkontaktoval majitele poškozeného vozu? Můžu pro to něco, prosím, ještě udělat? Co byste dělali vy?

Odešel mi po pěti letech redmi 1.

Přežil se mnou azylak, ulici, hořel, spadl ze čtvrtého patra. Ale miloval mě a já jeho. Bohužel nikdo a nic není nesmrtelný. Přísahám, že hajá dnes celý den na polštářku společně se mnou. Jsem tak ráda za to, že ho nic nebolelo..

Celý život mám redmi a musim říct, nestalo se mi co se stává lidem občas s jejich androidy. Že by se nezapl či zapínal/vypiínal samovolně apod.

Netíhnu k iphonu. O telefony se nezajímám. Toto je můj třetí telefon za 33 let XD

Nejsem žádná insta girl, takže asi netřeba aby mi nový telefon zabíral póry na nose, vlogísky nenatáčím. Telefon hodne pouzivam ke komunikaci - sms, voláni. Občas s nim vyfotiím nějakou díru v noze ci hlavě pacienta ( do dokumentace )

Mam možnost nového telefonu za úplně směšnou častku :Samsung Galaxy 17 a nebo redmi 15C.

Na druhou stranu si ted rikam, dpc je to vec kterou používáš doslova denne a doktor se me jednou ptal, zda sem ten dekubit fotila kamenem, ze z fotky hovno pozná. Což je zas validni point pro něco ne z nižší ale třeba střední třidy, že?

Poradite, vy co střídate telefony jako ponožky a rozumíte věcem jako xy pixelu, svestkovo malinova ram a rozliseni...protoze já na to čumím a nic mi to nedáva za informace

Díky čumánkové.

Ahoj.

Jak moc důležitá je přitažlivost ve vztahu? Je mi jasné, že po dlouhých letech vymizí a je to teda malichernost. Nebo ne?

Přestal vás třeba přitahovat váš partner? Jste tu celkem chytrá banda, takže bavíme se o hmotnosti.Vzal to partner? Řešil to nějak? Dá se získat po ztrátě nějakého vzrušení zase ten zájem o druhého? Šli jste do vztahu, kdy vás okouzlil charakter, inteligence a narovinu jste věděli ,,ze to neni vas typ" ? Ale je to vec, která se da ovlivnit, bohužel je k ni nutné pro to něco udělát.

Prosím, mluvíme tu o váze...hmotnosti. Je mi jasné, že pokud má žena menší prsa a vy nemáte na implantáty, moc to neovlivní. Ale zas prsa nebo třeba ztráta vlasů u mužů není tak hrozné jako vyšší váha.

Ráda bych, aby mě tu někdo neoznačoval za fatfoba, arogantní mrchu apod. Vím, že vztah se nestaví jen na tomto. Nejsem taková. Ale zas podle mě je to dost velké procento toho, zda ten vztah bude funkční. Protože vztah je i o přitažlivosti anebo časem o tom, že ,,ji/ho milujete takového jaký/á je' a jste kontinuálně aspoň trosku spokojeni i když tedy už ztratil většinu vlasů.

Díky za slušný odpovědi a třeba i sdílení vašich osobních příběhů v daném tématu.