u/Popular_Chard7622

Hoj,

nacházím se v situaci, kdy mám smlouvu na dobu určitou do konce května příštího roku a vím, že mi ji nadřízená neprodlouží, protože mě nesnáší... Nevím, jaký k tomu má důvod, to je mi celkem jedno, ale k mé práci se vyjádřila tak, že k ní nemá žádné námitky, takže to bude něco osobního... Tato osoba mi znepříjemňuje život, doslova mě šikanuje, což si už delší dobu nahrávám na diktafon (pokud vím, že se mnou chce mluvit a mám ho připravený), takže spoustu jejích poznámek nahraných nemám, ale mám jich cca 2 hodiny celkem, ve kterých je zachycený projev šikany. Řeším podání výzvy přes advokáta k ukončení diskriminace/šikany, ale mám strach... Fakt se bojím, že z toho vyjdu špatně já, že na základě podání této výzvy přijdu o práci, kterou mám jinak ráda. Poraďte

EDIT: lol, řeším to proto, že kvůli tý ženský odešlo z práce víc lidí, než kolik mám prstů na ruce. Vím o 2, kteří to psali na vedení a to s tím nic neudělalo... Když se to nebude řešit, bude se to dít. Alespoň tomu chci věřit.

Hello, for context, I'll write that I work in a company where a person who absolutely can't do it got into the position of my direct supervisor... He can't solve disputes between colleagues, he can't solve absolutely anything from assigning tasks to writing shifts and he deals with them based on sympathy, there probably wouldn't be anything wrong with that, but:

I've been working here for 3 years and I really like the job, even though it's for a very (below) average salary. I'm there mainly because of the people, because both the clients and most of the colleagues are absolutely golden and I feel like a "wanted team member" here the most in my life... In general, I've always had trouble establishing relationships with others, but here it's just different... That's the reason why I like the job here and why I don't want to leave, but the circumstances of my superiors are forcing me to leave.

I got my first contract for 2 years and during that time it happened several times that there was some problem that the superior had to solve, whether it was a technical problem or some minor conflict at work. Every time I went to my boss with this, she told me that I should solve it myself and that she didn't care... So we mostly solved any problems with colleagues who also saw the incompetence of my superior... However, this April my nerves were already fraying and I told her everything I thought, I presented everything completely assertively and matter-of-factly. After which she invited me over and told me that she was satisfied with my work and had nothing to criticize, but she simply wouldn't extend my fixed-term contract because she felt that I didn't treat her with enough respect... When I asked her how she came to that conclusion, she told me that I greet her with "bye" or "hello" in the morning and that it wasn't respectful enough. I objected, saying that we were related and that these were completely normal greetings between 2 people who are related to each other. She further argued that the company we work with complains about me, that there are constant criticisms of me, that I am arrogant and mean... After the interview, I asked my colleagues from the other company what I did to them and they literally told me that they don't even know who I am... :D So I think it's nonsense that she made up to get something out of me...

These arguments made me feel that she simply doesn't like me and wants to get rid of me, but because most of my colleagues stood up for me and insisted that they wanted me here, she eventually extended my contract for a year... yes, so I still have it for a fixed term... She even discussed this matter with the company's management, who also argued that they couldn't fire me because we were understaffed.

Bullying?

I don't know how hard it is to prove workplace bullying and if anyone has any experience, please share it with me because during the time I've been working there, the following things have happened to me:

• She didn't let me go to my uncle's funeral because she wouldn't be able to find a replacement for me within a week... Yes, legally she doesn't have to because she's not a direct relative, but she let another colleague go literally 4 hours before work so she could just say goodbye to her dying grandfather... she also couldn't find a replacement for this colleague and we at work had to handle it... I see a double standard in this... why could she and I not?
• She literally yelled at me like I was a little brat for using words like "downplay", "oxymoron", etc. in colloquial speech... That she supposedly doesn't understand those words and why do I dare to speak a foreign language to her... WTF dude, it's not my fault that you don't have a good vocabulary...
• She wants me to do work that is not within my competence, because it is supposedly easier for me to do the work myself than to assign it to someone (who is actually at work) who is really supposed to do it... WTF
• The manager of our branch allowed me to wear clothes other than company clothes, so during the steamy days I wore clothes with breathable material, after which my superior yelled at me, saying what am I doing, that I can't wear this, etc.... when I protested that the branch manager allowed me to do it (the branch manager is above the boss in the company hierarchy), I was told that I only had to listen to her... Just so btw, she herself wasn't wearing company clothes and other colleagues also wear their own t-shirts, but she doesn't mind, it's just me who seems to mind...
• She literally yelled at me several times in front of a client, who then told me that something had slipped her mind and that if I were in her position, he would have quit if his boss had treated him like that... When I quoted this to my superiors, she told me that I should say in front of the client that she was behaving correctly and I was the bad one and that I deserved such behavior...

She assigns me more work than other colleagues because they have a lot of services and are tired... WTF, I literally have the same services as others, I'm not tired? Probably not...

The highlight of all this is that I learned that the cleaning lady's contract was extended indefinitely, because her only job, as I managed to observe, is apparently to eavesdrop on the conversations of her colleagues, then exaggerate the whole thing and then interpret it for the bosses... This cleaning lady literally does nothing... I've only seen her mop a few times and most of the time I see her sitting and yawning, or staring at her mobile phone.

Jakožto sestra se sama setkávám s pacienty, kteří jsou hrubí a chovají se nepatřičně, a diskuze na Novinkách a fb, která je plná nenávisti ke zdravotníkům mám načtenou a řekla bych, že to pochází právě od takto chronicky nabručených lidí.

Dnes jsem ale já byla v pozici pacienta a mám fakt ... nevím, jestli hroznou, nebo smutnou zkušenost...

Ráno v práci mě zničehonic začlo hrozně bolet na hrudi, pak ta bolest přešla ve svíravou a pálivou bolest, která pomalu slábla... natočili mi EKG a doktorka se mi na to hned koukla a řekla, že tam nevidí nic patologického... ok, bylo mi slabo, ale bylo to lepší... Kolem 11 opět... hrozná bolest, že jsem nemohla stát, ve stoje se mi špatně dýchalo a tak jsem z přesvědčení kolegů šla na urgentní příjem.

Doplazila jsem se na recepci, kde jsem vysvětlila obtíže a sedla si do čekárny. Tam jsem čekala 2,5 hodiny, během kterých se stav zlepšil, nicméně mi pořád bylo mizerně... Každopádně jsem pak byla zavolaná na vyšetření, kde za mnou přišla sestra a aniž by se mě cokoliv zeptala nebo něco udělala řekla, že tohle je urgent a že tady se řeší život ohrožující stavy... pak se mě zeptala na alergie a popsala jsem ji svoji špatnou zkušenost s jedním lékem... (omdlela jsem po jeho podání) na toto mi odvětila, že to není alergie. Poté odešla k vedlejšímu pacientovi, kterému vyprávěla, jak je přepracovaná z těch lidí, kteří na urgent chodí s každou sračkou... já jako nevím, ale když u nás pacienta začne bolet na hrudi, tak je to velká akce... EKG, doktor, odběr krve, snaha o zlepšení konfortu apod...

Poté přišla doktorka a zeptapa se mě na rodinou anamnézu, tak jsem jí řekla, že babička umřela ve 40 na infarkt, pak se mě zeptala, jestli cvičím a já řekla, že se snažím alespoň 3x týdně posilovat. Na to mi řekla, že ten můj stav nebude souviset se srdcem a odešla...

Pak se vrátila a řekla, že mi teda naberou krev a dají Neurol.

Vrátila se sestra s odběry a začala po mě řvát, že mám batoh na zemi a že si ho mám dát do prdele, aby mi mohla odebrat krev, tak jsem vstala, dala na stranu a pak si lehla a když přišla s jehlou, odvrátila jsem zrak, protože se na to nemůžu koukat... Začala zase píčovat, že co dělám, že jako sestra odebírám krev pořád a že nechápe, co mi vadí (snažila jsem se jí říct, že mi to nevadí u jiných, ale u sebe to prostě jen nechci vidět, to je celé). Ani jsem nepípla, odebrala mě a neodpustila si protočení očí.

Odešla a vrátila se s tím Neurolem. Řekla jsem jí, že děkuju, že mám vlastní pití. Na to mi řekla "ježiši" a opět protočila oči a odešla.

Pak mě poslala do čekárny, kde jsem čekala další 2 hodiny na výsledek, kde mi s úsměvem v očích řekla, že EKG, a další vyšetření jsou v pořádku... WTF... mně žádné EKG nedělali... (to, co mi bylo dělané u nás na pracovišti bylo vytištěné a neprošlo žádným systémem, prorože jsem tam ani nezadávala údaje, jen si nasadila svody a zmáčkla tisk)

Ve zprávě jsem se dočetla, že mi udělali vyšetření na život ohrožující obtíže a že v případě dalších obtíží si mám volat 155...

Víte co, já vím, kolik mají práce, nevadilo mi, že v bolestech čekám hodiny na ošetření, ale aby na mě spustili tohle hned odedveří?

Nikdy by mě ani nenapadlo se k pacientovi chovat takto...

Já sama vím, že mám hypoxhondrický sklon k nemoci, sama jsem ale jít na urgent nechtěla, ale doporučila mi to i naše primářka a navíc mám v rodině mladého člověka, co umřel přesně na to, že ho dolelo na hrudi... Jen já odešla s tím, že vlastně nevím, co mi je, protože mě vlastně vůbec nevyšetřili.

Čau,

Pracuju v jednom nejmenovaném zdravotnickém zařízení, kde se nám pacienti pravidelně vracejí. Jako všude i my máme pacienty, kteří jsou úplný zlatíčka, ale i pár konfliktních, se kterými radši nediskutujeme a snažíme se jim vyhovět, abychom si ušetřili zbytečné hádky...

Jeden konkrétní, o kterém bych zde ráda mluvila, má problém snad vždycky... "proč je otevřený okno? Je mi zima" (venku 25°), "proč jsem na této posteli? Já nechci být u okna"... jindy zas "proč jsem tady? Já chci být u okna"... "já nechci postel vedle dveří"... "já nechci ležet vedle tohoto pána!", "já nechci postel s výhledem na hodiny!"... pokaždé nějaký problém... často nám vyhrožoval tím, že změní zdravotnické zařízení, protože si asi myslel, že se poserem, protože na něm záleží naše výplata... když ale viděl, že je nám to jedno, přitvrdil...

Minulý týden musel 5 minut počkat, než mu připravíme lůžko, protože před ním tam ležela paní, která se trochu zkomplikovala... Tak utrousil poznámku, že má chuť přinést brokovnici a vystřílet nám to tu...

Nahlásili jsme to vedení, které nám doporučilo mu vytisknou řád oddělení a trestní zákon, který toto chování zakazuje... Prostě se nic nestalo. Opravdu se obávám toho, že mu jednou přepne a fakt si přinese nějakou zbraň, ale co můžu dělat? :D

Setkal se někdo s tímto někdy?

Případně, co jste nikdy za svůj život nezkusili, co ostatní dělají běžně? (Nesexuální věci, protože je to reddit a víme, že tu jsou lidi, co nikdy neprcali)

Je mi 27 a poprvé jsem použila kulmu na vlasy. Zároveň jsem nikdy nejedla nektarinky.

Nedávno se tu vynořilo pár příspěvků na toto téma tak se přidám. Jsem s přítelem přes 3 roky, příští rok se máme brát... to jen na úvod.

Poznala jsem je po pár měsících chození s přítelem, působili na mě mile i když trochu konzervovaně. Vždy jsem v jejich rodině byla spíše posluchač, protože jsem introvert a není mi příjemné mluvit před lidmi, které neznám... Na prvním setkání jsem jim dovolila, že mi můžou tykat, což oni mně nenabídli... Vím, že toto je kontroverzní téma a hodně lidí zastává názor, že je to v pořádku a i já to akceptuju, ale moji rodiče nabídli tykání s přítelem okamžitě a já se tak cítím... podřadně?.. Nevím, jak to vyjádřit. Nicméně to není to, o čem chci mluvit, ale patří to k příběhu...

Teď napíšu pár věcí, které se v průběhu let staly, kvůli kterým jsem je začala nenávidět:

Vzali jsem jeho a moje rodiče na výlet do Stockholmu... Měla jsem vymyšlený itenerář věcí, které chci všem ukázat, protože pro mě jedinou se jednalo o opakovanou návštěvu Stockholmu. Jeho otec se choval fakt hrozně... Pořád do všeho kecal, když jsem cokoliv navrhla, tak tím opovrhoval, během návštěvy parku řekl, že ho to nebaví a že prostě jde, zatímco my všichni jsme si prohlíželi park, pak nasraně volal manželce, že co se děje, že přece jdeme pryč, protože on se tak rozhodl. Tak jsem ho hledali a šli teda pryč, protože jeho to nebavilo. Jiný den zas uprostřed dopoledne řekl, že má hlad, otevřel google a našel nejbližší restauraci k nám... byla to burgrárna. Řekl, že tam jdeme, i když nikdo neměl hlad, argumentovala jsem, že můj táta nemá rád burgery, tak se na mě nasral a řekl, že ať něco vyberu já, když jsem tak chytrá. Tak jsem nakonec něco vybrali a šli se najít... Večer jsem jim chtěla ukázat interiéry metra, protože pokud jste byli ve Stockholmu, tak víte, jak nádherná metra tam mají... NEUSTÁLE komentoval, že je to kravina a proč máme jezdit metrem... Když jsme tam byli, tak fotil nejvíc ze všech, ale musel to okomentovat samozřejmě...

Rodiče jsme vzali na výlet i do Londýna, ale přítel měl covid a nakonec jsem s jeho a mými rodiči letěla sama a bylo to peklo. V Londýně byla zrovna nějaké demonstrace za práva černých, na což jeho otec reagoval tím, že to nejsou lidi, že jsou to zrůdy a další rasistický kecy. a to už jsem nevydržela a řekla mu, že tohle chování opravdu není vhodné a následně se pustil do mě...

Během jízd MHD v Praze jsem občas narazili na nějaké opilé lidi, ale i na nějaké mentálně postižené a jeho otci nedělalo problém toho člověka docela nahlas urážet... Doslova si dělal srandu z autistů, z mentálně retardovaných, homosexuálů a vlastně všech podobných menšin. S přítelem jsem to několikrát konzultovala a vždy mi řekl, že mu to taky vadí, ale že takový je a nezmění ho... OK

Do vztahu s přítelem jsem přivedla domácí mazlíčky... měla jsem 2 osmáky degu a naprosto mi změnili život. Měla jsem hodně težké deprese a díky nim jsem úplně přestala mít sebevražedné myšlenky, což je neskutečně osvobozující... S přítelem jsem si dále pořídili další 2 osmáky a měli takovou svojí smečku. Kdykoliv přijeli jeho rodiče na návštěvu, velmi nepěkně se o nich vyjadřovali. Opakovaně nám říkali, že se jich máme zbavit, že dělají jen bordel a stejně jsou to jen krysy... Ok. Ignorovala jsem to. Pak ale jeden osmák začal razantně hubnout... po pár týdnech se ukázalo, že mu hlodáky prorůstají do hlavy a musela jsem ho nechat odejít, protože se to nedá léčit. Bylo to neskutečně těžké. Brečela jsem týden, opravdu to mě i přítele vzalo... Osmákovi jsem chtěli udělat symbolický hrob, ale protože bydlíme v Praze a nemáme pozemek, chtěli jsme to udělat někde v lese u domu našich rodičů (pocházíme ze stejného města). Rodičům jsme sdělili, že máme takový úmysl a že bychom se pak mohli vidět, protože moc času si kvůli práci nenajdeme na návštěvu rodičů, ale tohle byla příležitost pro to vidět rodiče... Jeho otec nám napsal, že se v žádném případě neuvidíme, protože se budeme vídat za normálních okolností a ne, když jdeme přece pohřbít krysu... Snažila jsem se mu vysvětlit, že pro nás je to člen domácnosti... v podstatě naše dítě, které umřelo docela tragicky a ne jen na stáří, jak to normálně bývá a jeho otec mi napsal, cituji: "Věděli jsme už od začátku, že s tebou není něco v pořádku, ...... náš vztah k tobě se tímto mění" To mě dost urazilo, ale snažila jsem si zachovat hrdost a řekla jim, že když se náš vztah mění, tak bych byla ráda, aby mi vykali... Od té doby mi nikdy na nic neodpověděli... Přítelovi pak řekli, že jsou uražení a že čekají, že se jim omluvím... ale já pořád nevím za co... 😃

Nechtěla jsem se s nimi vídat, ale přítel mě vždy ukecal k návštěvě, kde mi jeho rodiče tykali a dělali, že se nic nestalo... Já měla snahu si to s nimi vyříkat, ale ignorovali mě. prostě dělají, že se nic nestalo, já se s nimi ale vídat nechci... Přítel se mě před nimi ani nezastal a to mě možná mrzelo víc, ale moje mamka ho obhajovala s tím, že přece kvůli mně nepůjde proti vlastní rodině... Nedělá mi problém tu záležitost uzavřít, ale musela bych mít tu možnost je nevídat, ale protože neumím říkat ne, tak vždy podlehnu přítelově naléhání, kde se chovají, že se jako nic nestalo a to mě uráží ještě víc... Je teda pravda, že když přítele zvou na nějakou oslavu, tak zvou "jeho" a ne "nás", ale přítel bezemě jet nechce a kdybych nejela, tak... Nevím, ale jeho táta mi mimo jiné řekl, že pokud budu bránit kontaktu jich a přítele, tak budou muset tvrdě zakročit... takže nevím, co by udělali, ale dělám to, co po mě všichni chcou a všichni až na mě jsou šťastní.

Konec fňukání.

https://preview.redd.it/86tsfr3ucvzg1.jpg?width=1500&format=pjpg&auto=webp&s=92187b91e81daf4406540ee9a4d47427fa8c246a

https://preview.redd.it/g5kser3ucvzg1.jpg?width=1500&format=pjpg&auto=webp&s=489cbae6a6bbd4cc67afe84548218483da2baaea

https://preview.redd.it/71cafs3ucvzg1.jpg?width=1500&format=pjpg&auto=webp&s=422524b1ed356bf9275740f1aa6e6db0b86c8d40

We have a chinchilla (Chomik), he is three years old and lived alone for a long time because the previous owner was aggressive towards another chinchilla she had. Occasionally he would bite his own tail and we tried to treat him in all sorts of ways. However, after a long decision, we decided to get him a friend. To our surprise, they got along very quickly and are really good friends, but Chomik still bites his own tail and sometimes there is a lot of blood in the cage. We watched them for a long time and came to the conclusion that he must be doing it himself because his friend doesn't really hurt him, and at the same time there is nothing in the cage that he could hurt himself with.

They both have access to hay all day long, they always get the recommended dose of pellets in the evening, we let them run around the apartment every day for at least 1 hour, they take a dust bath twice a week, we also do a big cage cleaning every week and we really don't know why he hurts himself like this... We took him to the vet and he didn't really tell us anything either.

Has anyone had a similar experience? How can I stop him from hurting himself like this?