u/Accomplished_Pie4584

Hokej se hraje na branky ne na střely na Claru

Já osobně jsem příležitostný konzument. Napiji se maximálně tak 5x do roka s někým a dám si třeba jedno Frisco. Alkohol dokáže být fakt zlo. Já osobně jsem se s tím (u sebe) nesetkala, ale můj děda byl velký alkoholik.
Moje babička s ním měla 3 děti a on dokonce na ni a na ty děti šel se sekerou v ruce, takže se musely schovávat po baráku. V té době s ním ale babička zůstala. Což jí nevyčítám, ale vůbec si to nedokážu představit. Jedním z těch dětí byla i moje mamka a bohužel na ni to mělo největší vliv. Jako dítě kvůli tomu stresu dokonce omdlévala. Za minulého režimu se to ale prostě dostatečně neřešilo. Mamka má z toho problémy do dneška a bohužel se to pak projevilo i na výchově jejích vlastních dětí. Jeden člověk dokáže mít takhle negativní vliv na dvě generace.
Nejhorší na tom je, že děda přestal pít ze dne na den, když mu bylo asi 50 let. Ale neudělal to kvůli rodině. Ne kvůli babičce, která musela snášet jeho, starat se o 3 děti, a ještě pracovat a tvářit se před okolím, že je vše v pořádku. Přestal jen kvůli tomu, že mu lékař řekl, že když bude pokračovat, tak brzo zemře. Dožil se pak něco přes 80 let, ale ani potom se k nám vnoučatům nechoval moc hezky.
Pokud máte někoho takového ve svém okolí, kdo si prostě nechce nechat pomoct, a máte možnost ho/ji odstřihnout, udělejte to. Nebo pokud máte nějaký problém sami, nebo víte o někom, komu by se dalo pomoct, prosím, udělejte to.

Mám pocit, že se ve společnosti až moc přehlíží jedno téma, a přitom je to pro spoustu lidí naprosto zásadní. Přijde mi, že ztráta opravdu blízkého přítele je někdy stejně, nebo dokonce mnohem víc bolestivá než rozchod s partnerem. Když se rozejdete s někým v milostném vztahu, okolí to chápe, dostane se vám podpory a je to společensky uznávané trauma. Ale když přijdete o člověka, se kterým jste sdíleli roky života, nejhlubší tajemství a u kterého jste věřili, že ve vašem životě zůstane navždy, ta prázdnota je až paralyzující.
U blízkého přítele člověk často nepočítá se zadními vrátky, tam je ta důvěra postavená na úplně jiných základech než u partnerství.
Je to hrozně nepříjemná bolest, o které se málokdo odváží mluvit nahlas, protože se od nás čeká, že nad tím prostě mávneme rukou. Přitom je to ztráta, která se hojí neuvěřitelně dlouho.