

Konec devadesátek a ∞ telefonní karty
Něco pro pamětníky a pro pobavení mladších členů. Nedávno tu proběhla debata o “zločinech” spáchaných v mládí. Dal jsem k lepšímu story ohledně telefonování, takříkajíc zadarmo.
Mobily a jejich paušály byly neskutečně drahé, stejně tak jako telefonování do ciziny. No lidi si pomohli jak mohli. Už ani nevím, jak jsem se dostal k nekonečné kartě, ale pořád si pamatuju ty protelefonované večery s tehdejší přítelkyní a hledání “funkčního” automatu 😁 No mladý a blbý. Jednou mi hodně zalepilo, když u budky zaparkovali poldové a já čekal, že mně seberou. Ale jen si mně prohlídli (bylo hodně po půlnoci), ani nevystoupili z auta a po pár minutách vysmahli. Kdyby tak věděli, že mohli mít případ 😁
Myslel jsem, že karta je už někde na smeťáku, ale před pár dny jsem ji náhodou našel. No velká nostalgie. Asi ji dám do rámečku?
Pokud by vás zajímalo, jak to fungovalo, karta se strčila do automatu, ten zjistil kolik na ní je a umožnil volat. Kredit ubýval až na nulu, hovor skončil. Potom stačilo kartu vytáhnout a znovu do automatu vložit, a voila, zase plný kredit. Nějakou dobu to fungovalo (poměrně dlouho), ale pak se postupně automaty updatovaly a bylo čím dál těžší najít nějaký funkční, až už to nešlo. Ale byly to krásné časy 😁